Piz Badile a zimní prvovýstup cesty Corti-Battaglia

Jeden z nejznámějších alpských vrcholů Piz Badile, který je vysoký 3308 metrů, leží v horské skupině Bergell na hranici Itálie a Švýcarska. Je vyhledáván především díky vysoké a obtížné severní stěně, která patří mezi šestici klasických severní stěn v Alpách. Piz Badile ovšem nabízí i další možnosti kvalitního lezení a to třeba ve východní stěně, kde v roce 1953 vytvořili první cestu Claudio Corti a Felice Battaglia. Corti však na vrchol vystoupil sám, neboť Battaglia druhý den lezení tragicky zahynul po zásahu bleskem. Od té doby se několik týmů snažilo o zimní výstup této cesty. Všechny pokusy byly ale několik desetiletí neúspěšné.

David Hefti v první délce. Foto Marcel Schenk

V letošním roce se Piz Badile dostal do hledáčku Švýcara Marcela Schenka. Ten v lednu společně se Simonem Portou přelezl britskou cestu v jeho východní stěně. Šlo teprve o čtvrté zimní přelezení britské cesty, navíc to byl první výstup uskutečněný za jediný den. Schenk si uvědomil, že jsou ve stěně velmi dobré podmínky, proto se na únor domluvili na společném lezení s dalším švýcarským alpinistou Davidem Heftim. Vzhledem k tomu, že se oba lezci dobře znali již z předchozích projektů, navrhl Schenk pokus o zimní prvovýstup cesty Corti-Battaglia. Tento návrh Hefti s radostí přijal.

Hefti leze. Foto Marcel Schenk

Setkali se ráno 13. února a hned se rozhodli pro přesun ke stěně. Pod stěnu donesli i část vybavení a následně se vrátili na noc do winterraumu. Z něj vyrazili ve 3:30 a za dvě a půl hodiny se dostali k nástupu do stěny. První délka je společná s již zmíněnou britskou cestou, poté trasa Corti-Battaglia odbočuje doleva. Zde dvojice ještě nikdy nebyla, hledání správné cesty se tedy stalo novou výzvou.

V komínu při výstupu. Foto Marcel Schenk

Úspěšně se dostali až k nepříjemnému traverzu ve čtvrté délce, který vyvedl Hefti. Následovaly obtížné zledovatělé plotny a kouty. Na konci tohoto úseku našli výraznou skobu, která pocházela z prvovýstupu v roce 1953. Skoba, která je uváděná ve všech popisech této cesty, byla pro ně potvrzením, že drží správný směr. V horní části stěny následovaly další těžké úseky, například dvě délky, v nichž lezli nejprve kout, který volně přešel do svislého komínu naplněného ledem. Šlo o náročné lezení. Podle Schenka se současně jednalo o jedny z nejlepších lezeckých pasáží v jeho životě.

Schenk a Hefti. Foto Marcel Schenk

Po více než dvanácti hodinách lezení se v 16:00 dostali na konec stěny na východní hřeben, asi 50 výškových metrů a půl hodiny lezení od vrcholu. Protože však neměli bivakovací vybavení a čekal je ještě náročný sestup, rozhodli se co největší část sestupu absolvovat ještě za denního světla. Nedolezli tedy na vrchol, ale přes sedlo Colle del Cengalo zahájili sestup zpět k úpatí stěny, kde měli schovanou část vybavení. V 19:30 byli u úpatí stěny. A svůj úspěch ještě ten den oslavili pivem na místní čerpací stanici.

Vylezené cesta. Foto Marcel Schenk