Norská horolezkyně Kristin Harila a rychlostní rekordy na osmitisícovkách

Kristin Harila začala lézt na osmitisícovkách v roce 2021, když úspěšně zdolala Mount Everest a Lhotse. V loňském roce si vytyčila za cíl zdolat všech 14 osmitisícovek v průběhu jediného roku a pokud možno tak vylepšit nebo aspoň dorovnat výkon Nirmala Purji z roku 2019. A dařilo se jí náramně. Na 12 vrcholů zvládla vystoupit v rekordním čase a na výkon Nirmala Purji měla solidní náskok. Jenže bohužel nezískala povolení do Číny na Čo Oju a Šiša Pangmu. A nevyšel ani pokus o Čo Oju z nepálské strany, s rekordem se tedy musela rozloučit.

V letošním roce se ovšem do asijských velehor vrátila a povolení do Číny si dokázala zajistit. Nejprve úspěšně vystoupila na nejnižší osmitisícovku Šiša Pangmu a potom 3. května odpoledne zvládla také Čo Oju. Stala se tak první Norkou, která získala Korunu Himaláje a navíc je mezi všemi himálajskými lezci nejrychlejší. Nirmal Purja sice zdolal všech 14 vrcholů v průběhu šesti měsíců, ale svůj první výstup na osmitisícovou horu zaznamenal již v roce 2014 a na poslední vrchol pak vystoupil v roce 2019. Zato Kristin Harila byla na své první osmitisícovce v roce 2021 a poslední zvládla o pouhé dva roky později.

Harila na Šiša Pangmě. Foto Kristin Harila

Kristin Harila na Čo Oju. Foto Kristin Harila

V loňském roce navíc rozbouřila vody horolezeckého rybníčku zpráva kronikářů webu 8000ers.com s aktualizovanými seznamy lidí, kteří zdolali všechny osmitisícovky. Podle této zprávy jsou za celou historii lezení jen čtyři, přičemž prvním není ani Messner, ani Kukuczka, ale Američan Ed Viesturs. A zdůvodnění? U některých hor je totiž komplikovaná situace v oblasti vrcholu. Buď může jít o delší rovný hřeben, více podobně vysokých vrcholů a předvrcholů nebo o větší plato. Zpráva kronikářů webu 8000ers.com pak uznává Korunu Himaláje jen těm, kteří prokazatelně byli na skutečných vrcholech všech hor a takových horolezců moc není.

Tato zpráva je spoustou horolezců do značné míry ignorována, ale budeme-li ji brát vážně, pak se Kristin Harila stala teprve druhou ženou s Korunou Himaláje, přičemž prvenství jí uniklo jen těsně. O pouhý týden rychlejší byla Číňanka Dong Hong Juan. Pokud jde o absolutní rychlostní rekord, pak má Harila stále šanci Purju překonat, neboť dle kronikářů Purja v roce 2019 nezdolal skutečné vrcholy Dhaulagiri a Manaslu, na ty se dostal až v roce 2021. Nicméně Harila se rozhodla, že se pokusí o rekord, tak aby nemohly vzniknout žádné pochyby. Všechny osmitisícovky chce tedy zdolat znovu během letošního roku. Po Čo Oju tedy hned zamířila do Nepálu na další vrcholy, kde se jí také dařilo náramně. Už úspěšně zdolala Makalu, Kangchenjungu, Everest, Lhotse i Dhaulagiri.

Nutno podotknout, že výkon norské lezkyně je jistě obdivuhodný. Je ale třeba dodat, že Harila má kolem sebe velký podpůrný tým, který se stará o logistiku tj. zajišťuje rychlé letecké přesuny mezi horami, zajišťuje vybavení, kyslík a pomocníky z řad Šerpů. Její projekt je tak zcela nesrovnatelný s průkopnickými počiny Kukuczky nebo Messnera.

Nirmal Purja. Foto Pemba Šerpa