Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
ALPEN-
VEREIN.CZ

Marek Holeček o aktuální situaci

Pohyb je koření tvého žití. V polovině března byl vyhlášen nouzový stav, od 16. 3. 2020 bylo vyhlášeno omezení pohybu a uzavřeny hranice. Jak vypadá tvůj denní režim od této chvíle?

Každá doba nabízí své dobré i stinné stránky a je jen na nás, co z toho dokážeme vyždímat. Takže ždímu opět v mantinelech, které nám byly přes noc vystavěny, jak se dá. Dokončuji filmové dokumenty, dopisuju pro knížku příběhy z výprav a tak dále. 

Co to udělá s člověkem jako ty, když se mu omezen pohyb a kontakt s ostatním a z domu může vycházet jen v roušce? Chodíš běhat, lézt, jak trénuješ?

Omezení, které se postupně utahovalo, zároveň nedávalo žádnou jistotu, že se úměrně ocitám ve větším bezpečí. Nehledě, že mám dost velké pochybnosti o celé akci západního světa, která spíž připomíná chaos s hysterií, než systémovost. Mimochodem, zbylá lidnatější část světa na to kašle. A co říci k roušce? Tam kde není žalobce, není třeba ani soudce, že? Čili i v té naší malebné malé zemičce je stále mnoho míst, kde dlouhý čas nepotkáte živou duši, vyjma zajíců, srnek, veverek a jiné havěti. A té je to naštěstí zcela jedno.
Výrazné omezení v tom, co chci dělat, nepociťuji. Jiné téma je strach, který agresivně infikuje a paralyzuje mé okolí a to mně vadí. Jedná se o mediální informační bouře plné jak těch pravdivých, tak i těch vycucaných informací. Právě ony lidské obavy, jsou nejslabším článkem našich duší a ve svém důsledku jednoduše zranitelné a zmanipulovatelné. Kam se hrabou všechny viry světa. Takže nevěřím po současné zkušenosti, že po Korona-vlně se vrátíme jednoduše tam, kde jsme byli před tím. Kdepak, armageddon nenastane, ale bude období daleko turbulentnější. Už samotnou předzvěstí byla globální kachna, tak zvaně ekologická zodpovědnost, přičemž ani vyspělý západní svět se nedokázal na ničem dohodnout a o daleko větším zbytku světa ani nemluvě. Jednotlivci, či státy si ten sen mohou žít, však celek to neovlivní. Rozdílné establishmenty a životní úrovně, nemohou najít při současném rozdělení světa společnou řeč. Do toho plíživý nástup totalitních manýrů v demokratických společnostech, včetně zneužití demokratických nástrojů pro rozkol demokracie. Typický příklad bylo hledání naší hranice solidarity k běžencům versus ochrana vlastního chleba. Že, mluvím páté přes deváté a z cesty. Vůbec ne. Lidstvo se skokově dokázalo informačně propojit. „Zaručené zprávy“ nám chodí domů na telefony a slýcháme je v televizích. Nicméně v samotných garantech, kdo mluví pravdu a kdo kecá, se začínáme ztrácet. Nehledě, když se začnou slovní spojení opakovat tisíckrát za den, tak za týden už všichni skloňují totéž, bez ohledu o čem je vlastně řeč. Je to jak náboženský fanatizmus, kde vlastní rozum je na obtíž. Pak bez problémů už stačí přidat jedno slovo navíc v podobě „štěkejte“ a budeme u toho štěkat.  Tudíž určitě mě nenajdete mezi sportsmany, kteří plní sociální sítě obličejem s rouškou a svíjející se v potu při obskurních pohybech doma na parketách. Též vím, že zatím nedozrála doba pro jiný názor. Jednalo by se o sebe ukřižování za bílého dne a touto obsesí rozhodně netrpím. Některé věci si nechám raději jen pro sebe a hotovo.     

Jak ti současná situace zasáhla do tvých plánů a připravených programů?

Jediné co musím, je přesunout výpravy do hor z jara na léto. Případně z léta na podzim a tak dále. Prostě do doby než nám vrchnost dovolí znovu se svobodně přes hranice pohybovat. Kopce totiž nemají nožičky a neutečou. Zatím nemám pocit, že mi utíká fazóna třeba na olympiádu, nebo nestíhám odehrát sezónu fotbalové ligy. Jinými slovy jsem v pohodě. 

Co si dnes tj. po 4 týdnech o současné situaci myslíš?

Můj názor se nezměnil, jen se upřesnil. Na jedné straně mé rovnice stojí miliardová Čína a jistá znalost způsobu žití vycházející z mnoha desítek návštěv asijského kontinentu. Na druhé straně informace, že epidemie přerostla místní charakter a běží dál s lehkostí předání připodobněno k chřipce. Nemusel jsem být tudíž lumen, abych si dopočítal dopad na celou modrou planetu. Co se dělo dál mi ovšem rozum do teď nebere. Nechci hodnotit následná opatření, kde empirie vývoje je mnohdy zaměňována za jejich účinnost. Jestli jsme chřestili na Letné klíči a volali po změně, tak tahle garnitura naopak upevnila moc. Přelepila naše oči a své průšvihy plakátem s vyobrazením zachránců naší zemně. Jestli jsme byli v rozpočtu na schodku pár desítek miliard, tak teď točíme klikou o sto šest ve stovkách. Zároveň si každý z nás bez svého přičinění otevřel úvěr, aniž bych měl ponětí, kam vlastně směřují zlaťáčky. Na druhou stranu, několik dalších let si nemusíme zvykat na jiné tváře. A možná nějaké ty svobody vezmou zasvé. Konec konců, náhubek už máme a zakázat si zpívat přijde možná vzápětí.