číslo 4/03

časopis    I.     Téma čísla: Okolí Lago di Garda
   II.    Dresdner Hütte
   III.   Paternkofel
   IV.   Grossglockner
   V.    Trekking ke K2
   VI.   Ostatní

TÉMA ČÍSLA: OKOLÍ LAGO DI GARDA

Motto: „Pro nás, seveřany, představuje jih něco zvláštního, skoro pohádkového. Zde je všechno lepší, pěknější, teplejší, slunečnější. A když k tomu přičteme ideální spojení jezer a hor, pak není co dodávat.“
„Přirozeně rádi se díváme na jih. To proto, že zde častěji svítí slunce a život zdá se pěknější, bezproblémový“.
Každoročně na jaře se zde v Rivě potkávají všichni, kteří hoří touhou vyrazit do hor, ať už pěšky nebo na kole. A v létě jsou úzké pobřežní pásy obsazeny více než terasy kaváren. Daleko méně lidí potkáme na turistických stezkách ve vnitrozemí, což ale zas tak nevadí. Zde můžeme dát konečně vale zimě, nepohodě našich městských ulic, zatažené obloze a vystřídat je příjemným jarním podnebím u jezera Garda – alespoň na pár dní. Dole u jezera se už příroda začíná probouzet do květu, na horských cestách leží ještě listí z posledního podzimu, mezi nimi však už prosvítají bílé hvězdy „Kristových růží“. Nahoře na vrcholu Rocchetty je ještě pár sněhových polí. Tam, kde bílá zrovna odtála, objevily se fialové soldanelky. Mohutné hřebeny Monte Baldo pokrývá nahoře ještě sníh, zato v hloubce svítí zářivě modrou barvou jezero, v přístavu Riva leží několik plachetnic, a na vodní hladině se prohánějí surfaři, zanechávajíce za sebou jasně svítící bílou stopu.
(dále na str. 17 - 40)

Dresdner Hütte

Budete-li někdy uvažovat o návštěvě Stubaiských Alp, neměli byste ze svého programu vynechat srdce této poměrně velké horské skupiny s ledovcem Stubaier Gletscher. Vysoko nad uzávěrem údolí Stubaital, nad kotlinou Mutterbergalm, stojí nedaleko od prostřední stanice kabinové lanovky velký markantní objekt, který láká k návštěvě každého příchozího. Charakteristická stavba horské chaty s velmi bohatou historií stála u zrodu rozvoje alpinismu v této části Alp. Dnes je to chata s možná největší ubytovací kapacitou ve Východních Alpách.
(dále str. 8-9)

Paternkofel

Paternkofel, italsky Monte Paterno, svou výškou nepřekračuje třítisícimetrovou hranici jako jiné, v její blízkosti stojící hory, přesto patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější vrcholy Sextenských Dolomit. Směle se tyčí nad náhorní plošinou Zinnenplato a s přihlédnutím k rušným válečným událostem během 1. světové války je jednou z nejpopisovanějších dolomitských hor. Strmý hrot stejně jako k východu vybíhající zubatý a rozeklaný hřeben upoutávají na první pohled zdrcující krásou. K proslulosti štítu pomohly i kruté události v 1. světové válce, zvláště tragický úděl horského vůdce Seppa Innerkoflera.
(dále na straně 10-12)

ZALEDNĚNÉ STĚNY, Skupina Großglockner - 3. část

Großglockner je svými 3798 metry nejvyšší horou dnešního Rakouska, ale nebylo tomu tak vždy, nejvyšší horou starého rakouského mocnářství byl o sto metrů vyšší jihotyrolský Ortler. Po 1. světové válce však Jižní Tyroly připadly Itálii a tak se Großglockner dostal na „první místo“. To, že nebyl Großglockner ve starém Rakousku nejvyšší však neznamená, že by o něj nebyl mezi tehdejší alpinistickou veřejností zájem - v roce 2000 jsme oslavili již 200 let od prvovýstupu. Strmá severní stěna s několika zaledněnými žlaby, ale musela na první průstup čekat až na 18. srpen 1876, kdy hrabě Pallavicini spolu s horským vůdcem Hansem Tribusserem prostoupili strmý žlab do sedla mezi vrcholy Kleinglockner a Großglockner. Žlab dnes nese jméno svého prvovýstupce: Pallavicinirinne. Při popisu prvovýstupu nelze opomenout pomoc najatých místních tesařů z údolí, kteří v ledovém žlabu vysekali pro prvovýstupce tisíce stupů. Konec 19. století byl vůbec ve znamení dobývání alpských vrcholů a nových cest. Připomeňme jen několik prvovýstupů z této doby: pilíř Brenva v oblasti Mont Blanc v roce 1865, východní stěna Monte Rosa poprvé prostoupena v roce 1872, východní stěna Watzmanna v roce 1881.
(pokračování na str. 15-16)

Trekking ke K2

“Treky” v Karakoramu patří k nejobtížnějším, neboť vedou většinou desítky kilometrů odlehlými oblastmi bez lidské civilizace. Přístup pod dvě osmitisícovky v oblasti pakistánsko-čínské hranice, pod K2 a Broad Peak, je obvykle čtyřtýdenní záležitost.
Moje tajné přání se po několika letech splnilo. Jsem opět v Askole. Kromě mých společníků z táborského oddílu je tu i Muhammad Ali, horský vůdce agentury Adventure Tours Pakistan, který má u sebe i nezbytný trekking permit.
(pokračování na str. 47-49)

Ostatní