1/2006

I.     Téma čísla: Wetterstein
   II.    Seven Summits II.
   III.   Bishorn
   IV.   Godula
   V.    Kwangde Ri
   VI.   Kürsinger hütte
   VII. Ostatní

TÉMA ČÍSLA: WETTERSTEIN

Severně nad údolím Gaistal, kterým protéká říčka Leutascher Ache, se vypíná mohutný a zdaleka viditelný skalní masiv Wetterstein. Masivu vévodí nejvyšší vrchol Německa, téměř tři tisíce metrů vysoký štít Zugspitze. Divoké a obtížně přístupné horské kouty se zde střídají s nádhernými horskými jezery nebo horskými bystřinami.

V této části nepříliš rozlehlých německých Alp se psal i velký kus horolezecké historie, celá oblast je velice populární a velmi vyhledávaná. Wetterstein - horská skupina mnoha tváří - nabízí mnoho možností nejen milovníkům klasického lezení, ale i bezpočet vyznavačům zajištěných cest nebo vysokohorské turistiky.
(dále na str. 21 - 44)

Seven Summits II.

V minulém čísle jsme představili projekt Seven Summits a věnovali se jeho historii. Ve druhém pokračování přinášíme rozhovor s Miroslavem Cabanem, který jako první z České republiky loni v srpnu úspěšně projekt dokončil a podle statistik je dokonce druhým vůbec, kterému se to povedlo bez použití umělého kyslíku. (dále str. 12-13)

Bishorn (4 153 m)

Dvouvrcholový soused mnohem známějšího Weisshornu v samotném srdci Walliských Alp je jednou z nejlehčích alpských čtyřtisícovek. Někdo by dokonce mohl říci, že Bishorn pouze „překáží“ v přístupu na severní hřeben Weishornu. Při výstup čeká jen mírně náročný terén, dobře dostupná chata a v případě pěkného počasí především nádherný výhled na značnou část Walliských i Bernských Alp. Bishorn je vhodný cíl pro ty, kteří se chtějí vydat do výšky nad 4 000 m poprvé.

Je začátek července a mám pocit, že zazněl povel "k okupaci" Walliských Alp a všech jejich dostupných čtyřtisícových vrcholů, které se v tomto koutu Švýcarska nacházejí. Zareagovali jsme i my a ve čtyřčlenném složení jsme vyrazili vstříc alpským o vrcholům. Naším prvotním cílem byl Dom (4 545 m), ale bohužel jsme se museli z hřebene Festigrad, asi 200 metrů pod vrcholem vrátit. Pro spravení chuti jsme se rozhodli vystoupit na Bishorn. Je to jeden z jednodušších vrcholů, tudíž šance na vrchol je poměrně vysoká.
(dále na straně 14-15)

Godula

Godula je poměrně často navštěvovanou lezeckou oblastí, takže je tu možno za pěkného počasí potkat lezce i o všedních dnech. Představuje příjemnou nabídku lezecké aktivity při toulkách nádherným krajem Moravskoslezských Beskyd a rovněž poskytuje slušnou možnost tréninku na výstupy v neledovcových velehorách.

Jedná se o bývalý lom situovaný v jihozápadním úbočí hory Godula, začleněné do horského řetězu severního okraje Beskyd. Jsou zde vlastně kamenolomy dva, ale leze se pouze v tom "mladším".
Přibližně 20metrů vysoká stěna, tvořená velmi tvrdým godulským pískovcem, nabízí lezení svým charakterem se značně lišící od lezení v tradičních pískovcových oblastech. V současné době se leze zhruba 30 cest zajištěných kruhy a borháky v převládajících stupních obtížnosti IV až VI+. Trénovanější lezci tu najdou i jednu sedmičku a jednu devítku. Omezený úsek v centrální části stěny je zvětralý a proto se zde neleze.
(pokračování na str. 16-17)

Kwange Ri (6 187 m)

Skupina Kwangde Ri, často označovaná také jako Kongde Ri, představuje základní horskou dominantu nad Namche Bazarem, hlavním centrem populace Sherpů. Tvoří ji přes pět kilometrů dlouhý hřeben s celkem čtyřmi vrcholy: Nupla, též Kwangde South (5 886 m), Kwangde Shar (6 093 m), Kwangde Lho (6 187 m) a Kwangde Nup (6 035 m).

Skupina Kwangde byla nepálským ministerstvem turistiky zahrnuta do seznamu vrcholů se zjednodušenými formalitami pro realizaci výstupů, tzv. trekkingových vrcholů. Pro výstup na některý štít z tohoto seznamu stačí povolení nepálské horolezecké asociace NMA. Většina ze základního seznamu vrcholů, včetně Kwangde Ri a nepříliš vzdáleného Kusum Kanguru představuje ovšem náročné, lze říci i extrémně těžké horolezecké cíle, zcela v rozporu s označením „trekkingový štít“. Právě proto, se v expediční komisi UIAA začal používat pro tyto kopce výraz „vrcholy NMA“. Po schůzi expediční komise UIAA v Praze v květnu 2002, došlo po návrzích z řad členů komise, k rozšíření seznamu tzv. trekových vrcholů a ty jsou nyní zatříděny do dvou skupin. Kwangde Ri patří do „levnější“ skupiny B, kde jsou vesměs štíty z původního seznamu.
(pokračování na str. 46-48)

Kürsinger Hütte (2 558 m)

Druhý nejvyšší vrchol oblasti Národní park Vysoké Taury (Nationalpark Hohe Tauern) Grossvenediger, je přístupný ze všech světových stran. Od severu vede logická cesta výstupu údolím Obersulzbachtal. Nad terénním zlomem v uzávěru tohoto údolí, na severním okraji ledovce Obersulzbachkees, stojí jedna z nejstarších chat ve Východních Alpách. Chata Kürsinger Hütte, dnes největší chata sekce Salzburg rakouského Alpenvereinu, je velice vyhledávaná.

Na podzim roku 1841 se z obce Mittersill vydala veliká karavana nadšenců, kteří chtěli stůj co stůj vystoupit na nejvyšší vrchol této části Alp - na vrchol Grossvenediger. Expedici, která měla celkem 26 osob a která si k výstupu zvolila údolí Sulzbachtal, vedl tehdejší správce Mittersillu - pan Ignaz Kürsinger. Expedice byla úspěšná a všichni její členové stanuli na 3 674 metry vysokém zaledněném štítu. Již následující rok po této události byla nad terénním prahem na okraji ledovce postavena jednoduchá bouda, která měla usnadnit výstupy na Grossvenediger z tohoto údolí. Pro malý zájem a malou návštěvnost se však tato bouda velice záhy rozpadla.
(pokračování na str. 52-53)