číslo 2/03 -již rozebráno

časopis    I.     Chata Berliner Hütte
   II.    Gran Paradiso, 4061m
   III.   Zaledněné stěny,
          Skupina Grossglockner 1.část
   IV.   Sextenské Dolomity na kole
   V.    Stolové hory v oáze SIWA
   VI.   Ostatní

CHATA BERLINER HÜTTE, 2044 m

Jedna z nejvýznamnějších horských chat ve Východních Alpách, která bývá alpskými veterány po dlouhá desetiletí označována jako “Velká stará dáma”. Vstoupíte-li do vnitřních prostor chaty, možná na vás dýchne i atmosféra minulých století, mnohým z nás připomínají vnitřní prostory chaty unikátní muzeum uprostřed Alp. Staré kazetové stropy, ze stropů visící lustry i celé uspořádání rozsáhlé jídelny hodně připomíná interiér na mnoha našich hradech a zámcích. Určitě se nemýlíte - tento interiér pochází ještě z období časů bohaté monarchie, z období těsně před 1. světovou válkou. Zde v horách pod hlavním hřebenem Alp je to něco zvláštního a unikátního.

(dále na str. 9 - 11)

GRAN PARADISO, 4061 m

Tento nejvyšší vrchol Grajských Alp se vypíná jako markantní, i když ve věnci sousedních vrcholů poněkud ukrytá pyramida nad údolím Valle d'Aosta v severní Itálii. Dobře viditelný je tento zaledněný vrchol ze sousedních severně ležících čtyřtisícových vrcholů Walliských Alp, stejně tak jako od severozápadu z vrcholu Mont Blancu nebo z jižně ležícího nejvyššího vrcholu skupiny Dauphiné - z vrcholu Barre des Écrins. Po vrcholu Gran Paradiso je pojmenována i celá horská skupina v okolí tohoto vrcholu - horská skupina Gran Paradiso je současně největším a nejvýznamnějším horským celkem Grajských Alp.

(dále na straně 12-14)

ZALEDNĚNÉ STĚNY, Skupina Großglockner - 1.část

Koncem léta, když jsem při výstupu na Großglockner stál v „dopravní zácpě“ na sedle mezi vrcholy Kleinglockner a Großglockner, mě při pohledu na okolní vrcholy napadlo, že jsou tak trochu neprávem ve stínu nejvyšší hory Rakouska. Mám horskou skupinu Großglockneru velmi rád a často se sem vracím.
O klasické vysokohorské turistice již bylo napsáno mnoho. Chtěl bych proto čtenářům časopisu LIDÉ&HORY přiblížit tuto krásnou horskou oblast z pohledu náročnějších výstupů zaledněnými stěnami, kterých je v této skupině celá řada.
Pokračování na str. 15-16

Sextenské Dolomity na kole

Nejen Sextenské Dolomity, ale i jiné části této rozsáhlé oblasti Alp na severu Itálie, mají mnoho co nabídnout také těm, kteří rádi poznávají horskou přírodu ze sedla bicyklu.
Pro milovníky kol je v Dolomitech několik variant terénů. Zajímavostí jsou bývalé vojenské silnice, postavené především v období 1. světové války - představují pro cyklisty jednu z možností. Hodně se jezdí po klasických silnicích, které často překonávají i dvoutisícová horská sedla a průsmyky. Mnoho zajímavých tras pro kola je vedeno po speciálních cyklostezkách. A jet na kole v Dolomitech je možné za určitých podmínek i po klasických turistických cestách. Dolomity nabízí tedy bicyklistům čtyři základní druhy terénů, ty se však v přírodě velmi často prolínají.
Vojenské silnice - jsou pro cykloturisty zcela jistě velmi zajímavé a atraktivní. Na rozdíl od cyklostezek dost často překonávají značná převýšení a po mnohých takovýchto cestách se dostaneme do výše i nad 2000 metrů.

pokračování na str. 33-34

Stolové hory v oáze SIWA

Většina vás lezců, kteří právě teď nelezete po nějakém tom rampouchu či zrovna nehoblujete překližku, sedíte doma za oknem a netrpělivě vyhlížíte první sluneční paprsky. Stejně jako jistý skalkař Jirka si neustále říkáte: „Být jako dneska, tak už by se dalo ve Freyeru lézt“ a u oběda musíte dokola poslouchat jak začátkem února hnedka pojedeme do Fontane Blau, neboť je to prý jižněji a bude tam dost teplo na lezení (to že v noci umrznete je prý akceptovatelné riziko). A tak abych rozptýlil nejen Jirkovu nervozitu, povím vám o jedné zajímavé hoře daleko v teplých krajích, kde místní lidé o sněhu znají jenom z vyprávění pošetilých bílých sáhibů….
V západním světě je oáza Siwa proslulá hlavně díky Alexandru Velikém, který se zde zastavil na malém dýchánku během svého osmidenního treku pouští v roce 331 př. n. l. Cílem jeho cesty bylo nalézt pověstnou věštírnu Amonova chrámu, ve které si posléze nechal znovu potvrdit, že je skutečně synem samotného Dia a jakožto nový faraón Egyptský tedy i zároveň synem Amonovým….

(dále str.45-47)